Než se vydáte do Flaine, doporučuji seznámit se s jeho historií. Je to místo dosti speciální a jeho kratičké dějiny můžete klidně prozkoumávat od konce. Autobus či vůz vás nejspíš vysadí před extravagantními budovami v samém centru střediska. Budete-li teoreticky připraveni, neudiví vás fakt, že byly v roce 1991 vyhlášeny historickými památkami. Chráněny jsou zejména hotel La Flaine a sousední rezidence Bételgeuse. Faktem zůstává, že stavby ze železobetonu jsou stylově čistým odrazem své doby. Pěší centrum střediska bude místem, s nímž se setkáte dříve než se sjezdovkami, a tak můžete malou pozornost klidně věnovat i jeho historii. Později budete vyjíždět rovnou z lyžárny na svah a kochat se zcela jinačími krásami.
Místo si našli v roce 1959 manželé Boissonnasovi. Byli to úspěšní podnikatelé a v té době se rozhlíželi, kde je na trhu nějaká ta volná díra. Masová turistika se jim evidentně líbila. Sylvie a Eric, kteří se zrovna vrátili z dlouhodobého pobytu v USA, byli intenzivně inspirováni tamními ambiciózními projekty. A horský kotel se jim zdál ideálním místem pro realizaci jejich záměrů a snů. Pomáhal jim přitom architekt maďarského původu Marcel Breuer, s nímž se seznámili v americkém Connecticutu. Před válkou pilný student Bauhausu si na začátku padesátých let získal renomé například stavbou sídla UNESCO v Paříži.
Jedna z báchorek o zakládání střediska vypráví, jak architekt při prohlídce bělostných plání a údolí z vrtulníku údajně vzdychnul: «Jaké krásné místo, jen ho nezpackat!» Větička, která dnes na tvářích odpůrců ryzího betonového stylu vyvolává povznesený úsměv. V oslavných průvodcích se dočtete: «Pro Breuera jsou fasády rezidencí a hotelů jako vybroušené diamanty, na nichž se láme sluneční světlo.» Architektovi je třeba přiznat, že měl i smysl pro interiérové detaily. Navrhoval i nábytek. Své dílo dokončil v roce 1969, kdy mělo Flaine šest tisíc lůžek.
Sylvie Boissonnasová pak získala pro exteriéry střediska díla některých výtvarných umělců: Pod čepicemi sněhu zde můžete spatřit výtvory Vasarelyho, Dubuffeta nebo Picassa.
Každý den v jiném stylu
Flainoz znamenalo v místním starodávném dialektu něco jako polštářek. Zmíněná velmi vysoká roční kumulovaná sněhová pokrývka tu byla již v mytologických časech. A Flainoz přilákalo obra, který si zde chtěl odpočinout. Bylo mu fajn, a tak se zdržel dlouho. Pointa se sama nabízí - vytlačil v horách svým velikánským zadkem kotel, kde nejspíš budete lyžovat první den. Racionálním faktem nicméně zůstává, že mikroklima této přírodní dispozice uchovává kvalitní sníh dlouhou dobu, takže jsou zde mimořádně příznivé podmínky pro lyžování a snowboarding i v pozdním jaru.
Lyžařský areál Grand Massif nabízí celkem 265 km sjezdovek, které obsluhuje 73 lanovek a vleků. První obloučky si nejspíš dáte hned ve zmíněném kotli. Ten je totiž velmi úpravně obložen sjezdovkami nejrůznějších stupňů obtížností a délek, které jsou vedeny v ladném a relativně přehledném vějíři. Na nejvyšší vrchol střediska i celé oblasti, Les Grandes Platières (2480 m n. m.), vede z «hlavního náměstí» kabinová lanovka. Z tohoto vrcholu je jeden z vůbec nejkrásnějších pohledů na nejvyšší horu Evropy - Mont Blanc (4807 m n. m.). Po ránu bývá vrcholek jasně viditelný, později je zahalen závojíčkem oparu, můžete si ho užít i nad kávou o jedenácté z terasy vysokohorské restaurace nebo před poslední jízdou v osvětlení zapadajícího slunce. Vždycky vypadá jako na dosah ruky.
Rozjezdit se tedy můžete na modrých sjezdovkách pojmenovaných většinou po drahých kamenech - Tourmaline, Cristal, Rubis (rubín). Červené nesou pekelná jména, jako například Méphisto, Lucifer, Faust. Dejte si pozor na místní černé, tady se většinou neupravují. Ta nejvyhlášenější nese jméno Diamant Noir neboli černý diamant a poměrně přesně kopíruje trasu zmíněné kabinové lanovky, takže žádný div, že je to pěkný sešup.
Když na oběd, tak speciální
Až se nabažíte sjezdovek a carvingu, dejte si oddychový den v zapadlém údolí, v němž se vine sjezdovka Cascades. Nádherné přírodní scenérie, ticho a klid jsou tady vykoupeny tím, že je občas třeba trochu bruslit nebo se odrážet hůlkami, ovšem sjezd je deklarován jako 16 kilometrů dlouhý! Na jeho konci se dojede do vesnice Sixt Fer a Cheval, která není s areálem propojena na lyžích a odkud je třeba se přepravit k nějaké lanovce skibusem. Daleko lepším řešením je nechat se z malé lesní křižovatky dopravit k restauraci Lac Du Gers. Tento roztomilý podnik má k dispozici skútr upravený pro tahání lyžařů. Přivoláte si jej malým zvonkem, pokud si budete přát v restauraci obědvat. Za pěkného počasí tady po skalách hopkají kamzíci, není slyšet ani pokřikování rekreantů ani hučení lanovkových motorů a jídlo je klasicky francouzsky delikátní. Zpět se dostanete rolbou k vleku, který vás vytáhne nedaleko místa, kde sjezdovka Cascades začíná. Je to nádherný výlet, pokud se vydaří počasí. Jeho krása ale spočívá ve všech ostatních prožitcích, jen ne v lyžování.
Je libo kotel pro tvrďáky nebo turistiku?
Do údolí Gers se můžete spustit i z hřebenu nad ním. Čeká vás poměrně prudký severní svah se skvělými volnými terény a vzhledem k jeho orientaci pochopitelně i s velmi kvalitním sněhem. Pro ty méně odvážné, ale adrenalinu lačné lyžaře je tady sjezdovka s poněkud morbidním názvem Styx. Rolba na ni snad nikdy nezabloudí. Všechno to obsluhuje obstarožní »zalomená poma», která je ozdobena upozorněním, že je určena jen zkušeným lyžařům. Je tu rozhodně klid, protože tento kout není nijak zvlášť vyhledáván většinovými lyžaři.
K Flaine jsou připojena ještě tři menší satelitní střediska - Samoëns, Morillon a Les Carroz. Spleť jejich lanovek a sjezdovek je příjemným povyražením pro všechny milovníky lyžařské turistky. Táhnou se poměrně daleko a při jejich prozkoumávání se dá narazit na další velmi pěkné terény, na kterých se budete chtít třeba pár jízd zdržet.
