Skimagazín homepage Sjezd

Po letech na Hochfichtu. A zase dobrý!

Je to už pár let, co jsme podnikli poslední radakční cestu na rakouskou stranu Šumavy. To jistě není případ náruživých lyžařů z jižních Čech, ti na Hochficht většinou nedají dopustit a také ho více méně pravidelně navštěvují. No a dlužno podotknout, že se jim vůbec nedivíme. Zásadní sdělení pro vás, co lyžování na rakouské straně Lipna ještě neznáte, tedy zní: “Hochficht je prostě dobrej.”

Dálnice sem pořád nevede a v dohledné době s takovým komfortem určitě nepočítejte. Krumlov nebo Vimperk, Strážné nebo Dvořiště, pěkně si to Lipno přes všechny malé vesničky objeďte, zprava, nebo zleva. Inu, tady nejste v salzburském Sportweltu, tady jste na Šumavě. A je to dobře, vždyť Šumava, ať už na české, německé nebo rakouské straně, má přece svoje nazaměnitelné kouzlo. Oblé vrcholy, hluboké lesy, louky a mokřady… Vždyť to znáte. Atmosféra, z níž za mlhy vykoukne Král Šumavy, anebo na vás rovnou dýchne Klostermann. :-)

Možná, že jste to dříve taky měli rozdané následovně: Pojedeme buď do Krkonoš (případně do Alp) lyžovat, nebo se vyklidnit na Šumavu. Jenomže tohle už dávno platit nemusí. Šumava, ač se svými táhlými svahy co do nadmořské výšky nenabízí nic moc extra, má dnes i jedno špičkové lyžařské středisko. Takže konec lelkování a hybaj na Hochficht! Ať vidíte, že se super lyžování nemusí vždycky konat jenom v Alpách.

Vysoký standard

“Alpy tě ohromí, Karle, ale tohle, tohle tě dojme,” říká doktor Skružný svému psovi v oblíbeném českém filmu. A má pravdu. A když vás to nedojme, tak určitě překvapí. 20 kilometrů pěkných sjezdovek, tři sedačkové lanovky, pět kotvových vleků (ty malé pro drobotinu nepočítaje) a v neposlední řadě super, ale opravdu super zázemí. Když jedete lyžovat na jeden nebo dva dny, víc nepotřebujete. Tak ještě možná méně lidí, ale to je prostě život… Jak se něco povedlo, hned se to rozkřikne.

Z výše napsaného asi cítíte, že se nám na Hochfichtu moc líbilo. Nechme ale na chvilku pocity stranou a pojďme na fakta. Nejdelší sjezdovka (modrá Stierwiese) tu měří skoto tři a půl kilometru. Není odkloněná ani neustále přeplněná a na konci není vražedná, jako někde… Je dobrá. Většinu ski areálu tvoří pěkné, někde sice nepříliš široké, ale jinde zase překvapivě prostorné červené tratě. Jsou super. A je tu i černá. Nebo raději řekněme jedna docela těžká sjezdovka, protože značená je nejdřív červeně a pak černě. No na jeden zátah Zwieselbergabfahrt nedáte ani v krátkém, ani v dlouhém race carvingovém oblouku.

TIP: Zkuste Hochficht ve všedních dnech! Bezvadný pocit z perfektně provozovaného střediska se ještě znásobí.

Vkusně a s chutí

Samostatnou kapitolou jsou občerstvovny. Tak kdyby se tímto směrem stravování na svazích ubíralo, to bychom se tedy měli. Na Hochfichtu najdete přímo na sjezdovkách hned čtyři restaurace. Jednou větší, jednou menší, ale pokaždé moderně a přitom vkusně a stylově zařízené. Máte rádi ty tuctové, rádoby tyrolské chaty od architektů s nedostatkem vlastních nápadů? Tak to musíte jet dál do Rakouska. Pokud preferujete plesnivé karavany s mastnými klobásami a burgery ze zkaženého mletého, zůstaňte v Česku. V Böhmerwaldu, jak zdejší Rakušáci svojí Šumavě říkají, byste nějaký ten kýč asi taky našli, ale na na Hochfichtu se stavělo střídmě, realisticky a přitom hezky. Velká samoobslužná restaurace hned u nástupu do areálu ani menší na Zwieselbergu vás jistě neurazí, ze všeho nejvíc ale k venkovnímu posezení zve ta na louce pod Reischlbergem. V jejím bezprostředním okolí je spousta vyžití pro nejmenší lyžaře, které můžete v klidu sledovat od sklenky vína nebo s kávičkou a apfelstrudelem.

Členitostí proti nudě

Velice příjemnou realitou jsou dvě nástupní místa do areálu. Kromě hlavního parkoviště u lanovky Hochfichtbahn můžete auto nechat i na nejzápadnějším okraji areálu nad vesnicí Schwarzenberg a do střediska vyjet čtyřsedačkou Schwarzenbergbahn. Docela to odlehčuje víkendovým návalům, kterými Hochficht tak trochu trpí. A bezpochyby to zvyšuje zajímavost areálu ve smyslu jeho členitosti. Ta je jednou z největších deviz nevelkého a přesto špičkového lyžařského střediska. 20 kilometrů sjezdovek je rozprostřeno po třech kopcích, takže “lyžařské safari” tu opravdu baví. Vedle snowparku, skicrossové dráhy a dalších nápaditých variant vyžití pro mladé a neklidné lyžaře se právě možnosti přejíždění z kopce na kopec a tím pádem slušný výběr sjezdových tratí starají o to, že Hochficht baví. Malé i velké. Konec konců ocenění za top lyžařský areál pro rodiny nedostává od německého webu Skigebiete-test.de náhodou. My dáváme palec nahoru, jako že “hodně dobrý”.

www.hochficht.at