Skimagazín homepage Sjezd Sport

Ohlédnutí za mistrovstvím světa v alpském lyžování

Tak máme za sebou další mistrovství světa v alpském lyžování. Pro Čechy bylo v lecčems výjimečné. V první řadě bylo pro české fanoušky sjezdového lyžování mimořádně dobře dostupné. Bavorský Garmisch je třeba z Prahy vzdálený jen 470 kilometrů a uvážíme-li, že prakticky celou cestu jedeme po dálnici, mohl být Pražák na lyžařském stadionu pod slavným Kandaharem za čtyři a půl hodiny i se snídaní v mekáči na Rozvadově.

Na tuto skutečnost jsme ve SKI magazínu pilně upozorňovali po celou sezonu, v Garmischi pod sjezdovkami to ale bohužel znát nebylo. České lyžování si přitom v období před světovým šampionátem užívalo zlaté časy. Kde kdo se opájel „světovými výsledky“ Banka a Záhrobské, o nadějích upínaných k týmové soutěži ani nemluvě. To, že Záhrobská jen podtrhne mizernou sezonu, Bank ten poslední krok zase neudělá a v týmovém závodě vyhoříme, nemohl na startu šampionátu nikdo vědět.

Šárce Záhrobské se letos nedaří, o příčinách už jsme si toho všichni přečetli dost a dost. V redakci SKI magazínu ale v souvislosti s aktuálními výsledky první dámy českého lyžování nepanuje nijak velké zklamání a upřímně se divíme hlasům hovořícím o propadáku, zmaru a krachu. Opravdu si myslíte, že jsou dvanáctá místa na mistrovství světa a ve Světovém poháru sportovním krachem, po němž by měly padat hlavy? Proboha, vzpomeňte si, kolikrát se český lyžař probojoval do druhého kola slalomu Světového poháru před deseti lety! Podívejte se, jaká jména se ve výsledkové listině mistrovského slalomu objevují za Záhrobskou: Therese Borssen, Nicole Hosp, Susanne Riesch, Sandrine Aubert… Přátelé, to jsou elitní světové slalomářky! Pravda je, že mistryně světa si musí klást jen ty nejvyšší cíle. Ovšem pravdou je také to, že kdyby do konce své kariéry nedokončila už ani jeden slalom, s největší pravděpodobností v českém lyžování stejně nikdo nikdy nedokáže to, co dokázala Šárka Záhrobská. A jedna nepovedená sezona na tom určitě nic nezmění.

Mějme se ale na pozoru, abychom nejlepší českou lyžařku neotrávili víc, než je zdrávo. Trochu už jsme o toto téma zavadili v rozhovoru, který jsme s trenérem Pavlem Šťastným vedli na sklonku loňského roku (článek vyšel v lednovém SKI magazínu). Při představě, že by za dva roky ve Schladmingu Záhrobská nestartovala, se nám o dvanáctém místě české slalomářky může tak akorát zdát. Jen pro ilustraci, Martina Dubovská (ročník 1992) ani Michaela Smutná (ročník 1987) v Garmischi nedokončily první kolo, Eva Kurfürstová (ročník 1977) skončila na 31. místě. Čistě hypoteticky, kdyby se za dva roky na start ve svých pětatřiceti letech znovu postavila i veteránka Kurfürstová, byla by asi z českých reprezentantek nejlepší.

Banyho prima sezóna

Stejný titulek jsme použili v rozhovoru, který jsme s Ondrou Bankem vedli těsně před startem mistrovství světa (čtěte únorový SKI magazín) a za jeho významem si stojíme i nyní, kdy už víme, jak dopadly Banyho medailové ambice. Ondra přijel na světový šampionát ve vynikající formě a s vědomím, že v kombinaci může při troše štěstí bojovat i o medaili. V závodě s velkým “Z” zajel nad očekávání dobře sjezd, ale nakonec pokazil slalom, svoji silnou disciplínu. I tak z toho bylo páté místo – historicky druhé nejlepší umístění českého sjezdaře na mistrovství světa.

Bylo nás hodně, co jsme věřili, že medaile bude. Nádherné slunečné odpoledne po závodě pak mělo dost zvláštní atmosféru. „Dobrý, pátý místo je super výsledek,“ říkali jsme jeden druhému a vlastním slovům jsme vlastně moc nevěřili. Diplomaticky znějící řeči smetl ze stolu až sám Ondra: „Po….. jsem to. Jsem na sebe strašně naštvanej. Ta medalie byla hodně blízko a pátý místo je teď na nic.” Věcně a bez emocí se pak na věc dokázal podívat trenér Tomáš Bank: “Když těsně před Ondrou vypad‘ Zurbriggen, Ondra se podělal. V ten okamžik se rozhodl, že pojede na jistotu, protože za stávající situace by to mělo na bednu stačit. Ale nestačilo to.“ Bank jel na jistotu, navíc při výjezdu do rovinky před cílem udělal chybu a výsledkem byl až dvanáctý čas ve slalomové části kombinace. Čtyři desetiny vteřiny Banymu nadělil i Martin Vráblík, celkově nakonec sedmnáctý. Devatenácté místo v obřím slalomu už vzhledem k výsledkům, jaké je Bank letos schopný zajet, nikoho nenadchlo a slalom naší jedničku v cíli neviděl. „Lepší vypadnout, když jedeš naplno, než to zase držet při zdi,“ okomentoval Bank svůj výpadek v posledním závodě mistrovství. A stejně jako my všichni už se těšil domů.

Kryštof Krýzl se stále ještě nedostal do té formy, ve které jezdil před loňským zraněním zad, i když jeho jízda v týmovém závodě v nás vzbudila dost nadějí. Kitan zaznamenal druhý nejlepší čas ze všech závodníků, překonal ho až Cyprien Richard svojí finálovou jízdou. Jenomže 31. místo v GS a více méně nedokončený slalom (39. místo s pěknou „touring section“) nikoho nenadchly. Ve vzduchu visela také otázka, zda už se konečně mezi muži výrazněji prosadí Filip Trejbal, kdysi juniorský mistr světa. Trejbič už se letos zaměřil výhradně na slalom, a tak jsme byli zvědaví, zda to přinese ovoce. Jeho 16. místo se ale zase dá ohodnotit jen politicky korektním „slušné, ale chtělo by to víc“. Fakt, že patnáctka, v níž se rozdělují tolik potřebné body do World Cup Start List, Trejbalovi utekla o setinu sekundy, už letos tak nějak patří k věci. Třicítka letos Filipovi v závodech Světového poháru podobným způsobem uniká více méně pravidelně…

… a co mají říkat Němci?

Mistrovství světa v Garmischi bylo dlouho dopředu avizované téměř jako festival závodníků, kteří na zdejších sjezdovkách vyrostli. Maria Riesch, jedna z nejlepších lyžařek současnosti, si právem dělala zálusk hned na několik zlatých medailí, Felix Neureuther měl ve slalomu sahat po životním úspěchu… Kathrin Hölzl obhajovala v GS titul z Val d’Isére, Viktoria Rebensburg je ve stejné disciplíně úřadující olympijskou vítězkou. Jenomže… schade! Němci měli na domácím šampionátu neuvěřitelnou smůlu. Snad všichni do jednoho se potýkali s nepříjemnou virózou spojenou s vysokými horečkami. Nemoc společně se snad až přehnaným očekáváním publika jim ubíraly hodně síly, a tak se nakonec vytouženého vítězství nedočkali. Nutno podotknout, že to nesli hodně statečně. Dvě bronzové medaile Marie Riesch se jistě dají brát jako krásný úspěch, ale… Němci čekali víc. Viktoria Rebensburg skončila v obřáku pátá, Katy Hölzl ho nedokončila a stejně jako ona dopadl ve slalomu Neureuther. Schade.

Zdravím zrovna neoplývali ani Rakušané. O jednu z medailových nadějí přišli už v lednu v Kitzbühelu díky hrůzostrašnému karambolu Hanse Grugera, po něm na marodku přibyl Marcel Hirscher a na vrchol kopce smůly pak až v průběhu šampionátu usedl Benni Raich, když si v týmovém závodě – před obřákem a slalomem – přetrhl vazy v koleni. Čest Rakušanů zachraňoval ve své parádní disciplíně Hannes Reichelt (stříbro v super G) a trochu překvapivě Philipp Schoerghofer. Jeho bronz v GS možná čekal málokdo a o to větší měli Rakušané ze třetího místa radost. Hvězdou šampionátu se ovšem stal Ital Christof Innerhofer, protože si domů odvezl kompletní sadu medailí.

Mezi ženami letošnímu šampionátu dominovala Elisabeth Görgl. Rakouská allrounderka v Garmischi naplno zúročila svoji pracovitost a nashromážděné zkušenosti, takže na letošním mistrovství to nakonec chvílemi vypadalo, že snad vyhraje úplně všechno. Z gesta šťastné sjezdařky v cíli vítězného super G se dalo jasně vyčíst: Všechno mi vychází, jsem v pohodě! Její zlato ve sjezdu a v super G dalo rakouským fanouškům zapomenout mizerné bilance mužského týmu, a přitom to z repertoáru Lizz Görglové ještě zdaleka nemuselo být všechno. Páté místo v kombinaci a nakonec „jen“ desátá příčka v GS mohly při troše štěstí… Ale dnes už je to jedno. Elisabeth Görgl byla na mistrovství světa v Garmischi prostě v životní formě.

Tradiční Hubertus

Asi nikdo si světové šampionáty a zimní olympiády neužívá tak jako Hubertus von Hohenlohe. Komunikativní padesátník je mužem mnoha tváří. Od svého narození je tak nějak automaticky součástí evropské high society (je synovcem Karla Schwarzenberga), žije ve Vídni a ve Španělsku, rád jezdí do Mexika, kde se před dvaapadesáti lety narodil. Vedle kumštu (Hohenlohe je uznávaným fotografem) je jeho celoživotní vášní i lyžování a nutno říct, že Hubertus je dobrý lyžař. Rád se poměřuje s ostatními, a tak v Mexiku neváhal založit lyžařskou federaci, kterou už dlouhá léta reprezentuje prakticky na všech vrcholných lyžařských podnicích. FIS mu na jednu stranu hází klacky pod nohy, jeho blahorodí už totiž musí jezdit kvalifikace, z nichž se do hlavního závodu nikdy nedostane. Na druhou stranu je však Hubertus von Hohenlohe ozdobou většiny VIP večírků, každý se s ním rád vyfotí nebo prohodí pár slov. A Hubertus si to užívá. Těžko byste hledali většího nadšence pro lyžování, které má Hubertus von Hohenlohe prostě v srdci. „Nic moc. Vypadl jsem už ve třetí bráně, bylo dost špatně vidět,“ odpověděl nám princ na otázku, jak se mu povedla kvalifikace na GS. O tom, že by závod nedokončil, však nemohla být řeč. Hrdý mexický reprezentant považuje za svou povinnost pozdravit diváky v cíli a druhý den se s naprostou samozřejmostí postavil na start kvalifikačního závodu pro mistrovský slalom.

Foto: Zoom Agence, Ondřej Katz