Kačko, poprvé jsi za oceánem na závodech v USA. Co tě tam zatím zaujalo?
Nejvíce mě asi zaujala vstřícnost Američanů, kteří si s námi chtějí pořád povídat a s něčím pomáhat. Je to obrovská podpora, když má člověk kolem sebe dobré lidi a ti mu fandí. Dále jsou to určitě podmínky pro trénink. Není problém se domluvit s jinými týmy a dostat prostor pro tréninkovou trať. Sjezdovky jsou výborně upravené a servis pro týmy je dobře zorganizovaný. Ale nejvíce mě tady berou americké "donnuts"(koblihy). Jenom doufám, že taky nepřijedu jako koblih. :-)
Vlastnosti sněhu a podnebí v USA jsou jiné než v Evropě. Cítíš při lyžování nějaké rozdíly?
Trénujeme ve výšce 3600 m n.m., a to je hodně znát. Připomíná mi to trénink v létě v Zermattu, je to hodně podobné. Když dojedu nějaký delší obří slalom, nemohu popadnout dech. Sníh mi přijde rychlejší a agresivnější, ale po pár jízdách se na to dá zvyknout. Mazání se také musí přizpůsobit, ale podle časů nám to zatím jezdí dobře.
Blíží se SP v Aspenu. Na co se do této mekky lyžování nejvíc těšíš?
Nejvíc se těším asi na to prostředí, sjezdovky, závod... Prostě na tu svěťákovou atmosféru, kterou jsem v Americe ještě nezažila. Je tam prý skvělá atmosféra a pro lidi je to ohromná show. Ještě jsem to v Aspenu nikdy nezažila a bude to pro mě jako z pohádky. Jsem moc ráda, že se něčeho takového můžu účastnit. Navíc mám ještě šanci držet krok v závodě, takže udělám maximum pro dobré umístění.
