Ažse vám na hotelu či penzionu do ruky dostane některá z informačních brožur, bezpochyby se z ní bude usmívat Benni Raich – momentálně jedna z největších osobností světového alpského lyžování. Místní se Benniho náklonností k Pitztalu nikdy nezapomenou pochlubit a sám Raich skutečně nedá na sjezdovky pod Brunnenkogelem dopustit. Blitz aus Pitz, jak Raicha kdysi pojmenovala rakouská média, tady toho za svoji dosavadní kariéru natrénoval tolik, že byste to samé nenajezdili ani za tři roky nepřetržité dovolené. A uznejte, že co je dost dobré pro olympijského vítěze ve slalomu, mělo by stačit i vám.
Metrem až na svah
Vyrazíte-li například z Prahy brzy ráno, měli byste na Pitztalu ještě tentýž den stihnout vydatnou lyžovačku. Přes Plzeň, Rozvadov, Mnichov, Garmisch a Imst se dá v případě příznivých podmínek cesta zvládnout i za pět hodin a před polednem tedy klidně můžete vystupovat z vagónu Pitz-Expressu v jeho horní stanici. Ne každý má tyto podzemní dráhy, jakou 3786 m dlouhý Pitz-Express je, v oblibě, ale na pitztalský ledovec se alespoň prozatím jinak nedostanete. Na druhou stranu je podle některých zdrojů podzemní vláček na Pitztaler Gletscher nejrychlejší podzemní dráhou na světě, a to může být pro někoho samo o sobě zajímavým zážitkem. Po tragédii, jež se v obdobném přepravním zařízení odehrála na Kaprunu před šesti lety, byla i zde mnohonásobně zpřísněna bezpečnostní opatření, ale na nemístné vtípky si v dlouhém tunelu ještě nikdo netroufne. Ovšem zpátky k lyžování. Stojíte teď v samém centru dění a vše máte odtud jako na dlani.
Nekonečné vleky – minulost!
Ledovec, který na vás zejména na podzim na několika místech lyžařského areálu určitě vykoukne, vymodeloval valnou většinu svých tratí dočervena. Tím je samozřejmě myšleno značení sjezdovek na mapě. A i když se to na první pohled nemusí zdát, pěkně se vám to na nich rozjede. Celkem tu napočítáte na ledovec velmi slušných 28 kilometrů, přičemž ty nejdelší sjezdy lze podniknout z 3440 m vysokého Brunnenkogelu. Vede na něj kabinkový 
Dá-li se areálu na pitztalském ledovci něco vyčíst, pak je to existence pouze jediné restaurace, což je s ohledem na rozlohu areálu docela škoda. Minimálně ještě jedno občerstvovací zařízení by se sem jistě vešlo a určitě by se hodilo. O víkendových dnech tu nové lanovky někdy obsluhují opravdu úctyhodný počet lyžařů (celková přepravní kapacita je 11 000 os./hod.) a ti se okolo poledne všichni přijdou najíst na Mittagskogel, což je zároveň vrchní stanice Pitz- -Expressu. Těch restaurací je v budově vlastně víc, ale být tak v okolí ještě jiná možnost, spousta z nás by ji jistě ráda využila.
Riflsee
Těsně před tím, než dojedete na parkoviště pod spodní stanicí Pitz-Expressu, si ještě můžete všechno rozmyslet. Ve vesničce Mandarfen (asi 1,5 km před koncem údolí) totiž startuje kabinová lanovka na Riflsee – menší lyžařské středisko po pravé straně v těchto místech velmi sevřeného údolí. Z kabiny vystoupíte v nadmořské výšce 2300 m n. m., přímo před sebou máte zasněžené jezero Riflsee a po levé ruce jako na dosah pitztalský ledovec. Odtud se na něj sice nedostanete, ale pohled je to moc hezký, stejně jako zpětné ohlédnutí do údolí pod vámi. Svahy, jež jste právě zdolali za pomoci kabinové lanovky, jsou tu tak prudké, že máte chvílemi strach, abyste se po nich neskutáleli zpátky na parkoviště.
Máte-li štěstí na dostatek sněhu, můžete prudkou stráň objet po červené cestě vedoucí od jezera až k dolní stanici kabiny, ale nám se toto bohužel nepoštěstilo. Proto jsme sedačkou pokračovali až na 2800 m vysoký Grubenkopf. Z něho se nad jezerem klikatí všemožně se rozdělující a znovu sbíhající černo-červená sjezdovka, jež rozhodně není vhodná pro začátečníky. Ani na protějším Muttenkopfu se to zrovna nehemží modře značenými loučkami, takže naše doporučení musí znít: na Riflsee raději jen se zkušenějšími lyžaři. Parametry tratí zde hodně připomínají některé z «ostřejších» českých středisek – sjezdovky jsou totiž poměrně úzké, přitom často dost prudké. A ani velmi kamenitý terén v jejich bezprostředním okolí bůhvíjaký pocit bezpečí nevzbuzuje.
To ovšem neznamená, že si areál v Riflsee nemůže najít své návštěvníky. Z pochopitelných důvodů jej nevyhledává zdaleka takový počet lyžařů jako «nadupaný» ledovec v těsném sousedství a takové posezení před malou restaurací u horní stanice kabiny je za hezkého počasí mimořádně příjemný zážitek.
Pitztaler Gletscher
- Lyžování od 1740 do 3440 m n. m.
- Sjezdovky 28 km Modré 6 km, červené 17 km, černé 5 km
- 3 vleky, 2 kabiny, 1 sedačka, 1 podzemní dráha
- Fun park, U-rampa, boardercrossová dráha
- Info: www.pitztaler-gletscher.at
Sölden + Pitztal = ?
Z vrchních partií Ötztal Areny, tedy z terénů náležících k lyžařskému středisku nad Söldenem, je na Pitztal docela dobře vidět. Opačně je to sice o něco složitější, ale máte-li dobré oči a víte kterým směrem se dívat, můžete také z pitztalského ledovce zahlédnout kousíček ze söldenského lyžařského střediska. Proč to zmiňujeme? Propojení obou ledovcových středisek lanovkou by na rakouské poměry nebylo nijak zvlášť složité, dokonce už na to prý existují plány. Kupodivu ale zatím chybí vůle. Oba ledovce si navzájem dost konkurují a jejich provozovatelé tak zatím nenašli společnou řeč, ale jistě k tomu mají co říci také ochranáři. Momentálně je prý výstavba nových lanovek na většině rakouského území zastavena a veškeré investice proto směřují výhradně do modernizace stávajících přepravních zařízení.
Ceník permanentek Ledovec + Riflsee Riflsee hl./vedl. sezona
- 1 den 34,5/33 25,5
- 3 dny 93/85
- 6 dní 164/150
Popisky:
Terasa restaurace na Mittagskogel, v pozadí nová sedačka Gletscherseebahn a souprava kabinek Pitz-Panoramabahnu
Riflsee – pohled od restaurace
