Takže Aspen jste ještě vůbec neoslavila?
Ani ne, s tátou slavit neumíme. Nechám si to po sezoně, až bude klid. Někam zajdu v Praze. Nejsme slavící typy, po závodu jsme navíc měli honičku s cestováním na další závody.
Když srovnáte Šárku Záhrobskou před dvěma lety a nyní?
Jsem úplně jinde, lyžařsky, kondičně, psychicky, zkušenostmi, hlavou i technikou. Je ale důležité říct, že slalom a obřák se dnes jezdí úplně jinak. Víc agresivně. Ti, kteří jezdí pořád stejně, se nechytají.
Vy jste se dokázala přizpůsobit?
Mně k tomu pomohla fyzička, abych se udržela ve špičce. Styl se za dva roky strašně změnil. Agresivní a dynamický způsob lyžování není tak hezký na pohled, ale na estetiku se nekouká. Snažím se tomu přizpůsobit, držím krok, i když mám spoustu rezerv.
Váš kondiční trenér Antonín Strach tvrdí, že ve fyzičce máte rezervu ještě 20 procent...
Jsem ve věku, kdy se moje tělo může pořád zlepšovat a nabírat sílu, rezervy mám i v technice. Ale abych vyhrála slalom a obří slalom, na to mám síly dost. Ale je důležité to umět přenést na sníh.
Dá se vůbec v nabité sezoně ještě fyzička rozvíjet?
Pracujeme, ale je to spíš udržovací trénink. Síla se nerozvíjí, protože na to není prostor. Jsme rádi, když si jednou týdně zajdem do posilovny a jednou týdně věnujeme tréninku vytrvalosti. Není čas.
Jak jste se za ty dva roky vylepšila po psychické stránce?
Dost. A hlavně díky Tondovi (Strachovi), který mi pomohl urovnat si spoustu věci v hlavě. Už to tolik neprožívám. Lyžování je pro mě zábava, nejde o život. Myslím si, že hlavu už jsem si srovnala, vím, o co mi v lyžování jde, jaké jsou moje priority a zkušenosti. Přeci jen jsou to další dva roky a já zažila spoustu nových situací. To mi dodává zkušenosti.
Zlepšil se za dva roky i servis firmy Head, která vám dodává lyže?
Je to stejně kvalitní pořád. Mám nejlepší lyže, co mají. Letos byl jen trochu problém se slalomkami, protože udělali jiné modely, které mi moc nevyhovovaly a musela jsem si na ně zvykat. Moc mi neseděly a ještě úplně s nimi sžitá nejsem.
Nedá se vrátit k loňským modelům?
"To nejde, už mají moc zbroušené hrany, jsou zničené. Jde to u sjezdovek nebo lyží na obřák, které se tolik neničí, ale u slalomek to nejde. Smířila jsem se s tím a naučila jsem se na těch nových jezdit.
V minulosti jste říkala, že se musíte naučit jezdit víc na riziko. Už to umíte?
Je to lepší, ale pořád ještě jezdit úplně na hraně neumím. Pořád to není ono
S nadsázkou se říká, že kdo nepadá, lyžuje pod své možnosti. Vy moc nepadáte...
Jsou lyžařky, které jezdí výborně, a také nevypadávají. Je to o zkušenosti a vyježděnosti. Ale přiznávám, tohle musím zlepšit. Vůbec se nedostávám do krizových situací.
Vraťme se k MS v Aare, kde jste před dvěma lety vyhrála. Uměla byste si tu vítěznou jízdu zpětně přehrát v hlavě?
Vůbec ne. Neutkvělo mi to. Je to moc dávno. Možná si vzpomenu na povrch a profil. Jen vím, že mi ta trať tehdy seděla. Pořádně se nepamatuju ani ten Aspen, i když je to čerstvější.
Působíte klidně. Nechává vás blížící se mistrovství světa skutečně tak klidnou, nebo už trochu cítíte napětí, že se to blíží? Přece jenom pojedete slalom jako obhájkyně titulu...
Nemám ráda slovo obhajovat. Pojedu jako poslední mistryně světa, ale bude to úplně jiný závod, úplně jiná trať, jiný kopec. Ano, blíží se to, ale splyne to s dalšími závody Světového poháru. Bude to hned za námi.
Lyžařský kolotoč je náročný na cestování. Necítíte, že byste například za rok po olympiádě ve Vancouveru potřebovala jednu sezonu volnější, trochu si odpočinout, jak to někteří sportovci dělají?
V lyžování to nejde. Člověk si dlouho buduje pozici ve Světovém poháru, a pak by o ni přišel. Už když se lyžař zraní a nezávodí, drápe se dlouho nahoru. Nemůžu si už říkat, že jsem mladá, že mám dost času, musím cíleně pracovat.
Počkejte, v 23 letech jste přece ještě mladá...
"Vypadá to tak, ale před sebou mám už tak maximálně šest sedm sezon, což zase tolik není. Utíká to. Musím na sobě pracovat, objevovat problémy, odstranit je a zlepšit. Už patřím ke střední generaci. Jsem v polovině.
Kam to vůbec ještě chcete v lyžování dotáhnout? Máte nějaké konkrétní cíle?
Lyžuji proto, abych byla dobrá. Nechci jezdit dvacátá třicátá místa. Chci vidět za prací úspěchy. Kdybych jezdila na konci, tak lyžovat nebudu. Ve slalomu chci jezdit stabilně na stupních vítězů, v obřím slalomu stabilně kolem pátého místa. A vylepšit i super-G a kombinaci.
Pak ale můžete pomýšlet na glóbus za slalom...
Ano. Můžu promlouvat i do celkového pořadí. Vím, že pro obří slalom mám cit, umím ho. Baví mě i super-G, jen sjezd mě nebere. Už jen proto, že se ztrácí hrozně času tréninky. Ale ráda bych jednou chtěla bojovat i o velký glóbus.
