Pobyt a lyžování v Zermattu se trochu liší od toho, na co jsem zvyklý z rakouských ledovců, kde trávím přece jen více času. Zermatt je jedno ze švýcarských středisek, které je uzavřeno pro automobilový provoz. Veškerou dopravu tu zajišťují elektrické taxíky, případně kola a koloběžky. Už několik kilometrů před Zermattem, ve vesničce Täsch, jsou záchytná parkoviště a všichni návštěvníci musí přestoupit na vlak. Z nádraží v Zermattu je pak do hotelů rozváží zmíněné elektrické minibusy. Pro nás to znamená docela velké komplikace, protože máme vždy hodně materiálu a všechno neustále přenášet a překládat není nic příjemného. Jako lyžařský tým si sice můžeme koupit povolenku k vjezdu na okraj Zermattu a ušetřit tak jedno překládání, cesta elektrotaxíkem nás ale stejně nemine.
Lyžuje se na ledovci v okolí Malého Matterhornu v nadmořské výšce od 3 300 m do 3 850 m n. m. Z Zermattu vás nejprve vyveze nová prodloužená kabinová lanovka do mezistanice ve výšce 2 900 m, tam se přestupuje na velkou kabinu, kterou vyjedete těsně pod vrchol Malého Matterhornu (mimochodem až na samotný vrchol vede výtah). Pak projdete asi 170 m dlouhým tunelem k ledovci na druhé straně. Pro cestu nahoru je tedy třeba počítat alespoň s hodinou. Samozřejmě pokud nejste Pan Lyžař Didier Cuche a nenajímáte si na dopravu nahoru vrtulník. Potom to zvládnete za 10 minut.
Na ledovci jsou dva dlouhé paralelní vleky a ještě tři kratší a vlastně jen jedna velmi široká sjezdovka, jejíž největší část je vyhrazena pro trénink. Závodníci sem jezdí hlavně kvůli tréninkové trati číslo jedna, která je nejdelší (sjezd nebo SG se zde jezdí okolo 1 minuty a 20 vteřin), má převýšení asi 500 m a je na ní postaven poměrně velký skok, srovnatelný s těmi, které se jezdí ve SP. Horní úsek je sice velmi mírný a téměř 30 vteřin se jedou jen mírné zatáčky ve sjezdovém postoji, ale zase se zde dají dobře otestovat lyže. A vzhledem k vysoké nadmořské výšce je takto dlouhý sjezd i velmi dobrým kondičním tréninkem. Za jeden den se dá zvládnout nejvýše šest jízd, jednak z časových důvodů (jedna jízda trvá kvůli dlouhým vlekům asi půl hodiny) a také pro fyzickou náročnost. Ostatní tratě jsou kratší a jezdí se na nich SG, obří slalom a slalom.
Protože jsou v Zermattu nejlepší podmínky, je zde samozřejmě hodně zájemců o trénink. A protože je to 
ve Švýcarsku, mají švýcarské týmy takřka absolutní přednost. Jako samotný český tým nemáme v podstatě žádnou šanci dostat se na nejlepší tréninkové tratě číslo 1 a 2, proto se vždy spojujeme s někým silnějším. Nejčastěji zde spolupracujeme s Chorvaty, kteří tu tráví dva až tři týdny ve stejné době jako my. Ale i tak máme velké problémy dostat se na dlouhou sjezdovou trať. Švýcaři (tým pro Světový pohár) dříve jezdili trénovat rychlé disciplíny do Jižní Ameriky, ale v posledních dvou letech jim tam podmínky nevyhovovaly a vrátili se předčasně zpět do Evropy. Potom jsou veškeré včasné objednávky a rezervace sjezdovek neplatné a všechno obsadí domácí. Letos se tátovi podařilo dohodnout čtyři dny se švýcarským týmem pro Evropský pohár, a tak jsme absolvovali několik dní kvalitního měřeného tréninku sjezdu a SG. Pak ale přijeli závodníci ze svěťáku a s jejich trenéry se už společný trénink domluvit nedal. Není bez zajímavosti, že na 8 závodníků bylo asi 20 trenérů a dalších členů realizačního týmu. Bohužel se zde při tréninku SG zranil olympijský vítěz ve sjezdu Didier Defago, který si přetrhal vazy v koleně a letošní sezona pro něj skončila.
Protože se tady lyžuje tak vysoko, dost často si s námi zahrává počasí. Zvláštností zermattského střediska je, že pokud je ráno špatné počasí a vlekaři usoudí, že se nedá lyžovat, zůstane lanovka pro lyžaře na celý den uzavřena a nahoru pouští jen pěší turisty. Nejčastějším problémem je vítr, který fouká skoro pořád. Ještě horší je vítr spojený se sněžením, který zde často zanechává několikacentimetrovou námrazu na lanech vleků. I letos se nám stalo, že areál byl pro lyžování uzavřen i přes dokonalé počasí, protože celý den personál odstraňoval námrazu z vleků. Možná jim to ve skutečnosti celý den netrvalo, ale jak jsem říkal, když se neotevře ráno, později už vleky nepustí.
Jinak je ale Zermattské údolí jedno z nejhezčích, jaké jsem v Alpách poznal, a to nejen kvůli Matterhornu, který je zde vidět opravdu odkudkoli. Pokud tam někdy pojedete v létě, vřele doporučuji vzít si s sebou kolo, protože vám to usnadní pohyb po městečku a také jsou zde hezké terény na pěkné odpolední vyjížďky jako doplněk k lyžařskému tréninku. Je sice pravda, že je Zermatt trochu snobské středisko (ceny za ubytování jsou zhruba dvojnásobné oproti Rakousku) a jen těžko někde jinde potkáte ve výšce téměř 4 000 m n. m. turisty v džínách, kožené bundě nebo třeba v minisukni a lodičkách. Na druhou stranu je ale docela zábava je pozorovat.
... Článek najdete také – ve SKI říjen 2010 ...
