S výkladem majícím za cíl zasvětit běžce do voskové alchymie musíme začít u nákupu lyží. První kroky související s přípravou skluznice jsou totiž závislé na kvalitě (potažmo ceně) běžek. Jestliže nevíte jak na to, přečtěte si našeho průvodce výběrem běžeckých lyží. Trochu jinak je nutné postupovat u rekreačních a sportovních modelů, trochu jinak u závodních.
Levnější a středně drahé lyže vyžadují po nákupu větší péči než modely závodní, prodávající se tzv. pod parafínem. V obou případech je však nutné nějaký čas přípravě skluznice věnovat.
...::: Instruktážní video o mazání běžek najdete pod článkem :::...
Spodek lyží je z výroby, díky hrubému broušení a absenci parafínování, suchý, syrový, řekněme chlupatý. Jako první je proto vhodné skluznici přeleštit fibertexovou utěrkou odstraňující nežádoucí mikroostny (vždy je lepší jakýkoliv fibertex než žádný). Při leštění je důležité postupovat vždy ve směru od špičky k patce (platí pokaždé, když manipulujeme se skluznicí), čímž zabráníme poškrábání skluznice. Když jsou nežádoucí nečistoty odstraněny, je dobré skluznici provzdušnit použitím bronzového kartáče a následně, u klasických lyží, oddělit a příčně zdrsnit mazací komoru. Vymezení prostoru sloužícího k nanášení vosků se určuje dle váhy lyžaře, nejlépe ve specializovaných prodejnách pomocí flextesteru. Zdrsnění provedeme klasickým brusným papírem o hrubosti 160-180 a pozor, mazací komoru neparafínujeme! Přesný opak ale platí o zbytku skluznice, který je naopak dobré parafínovat často a opakovaně.
Parafíny nejsou zadarmo, zvažte který využijete
Druhy používaných parafínů záleží na vaší tobolce, obecně se na běžné potřeby používají tzv. LF parafíny s obsahem fluoru (promastí skluznici), závodní lyžaři dávají přednost HF parafínům. Na skluzné plochy vosk nanášíme buď nakapáním přes žehličku u tvrdých druhů, či přímým natíráním krátce zahřáté parafínové kostky u měkčích variant. Není nutná silná vrstva, parafín se poté stahuje a zbytečně jím plýtváme, dobré je mazat tence a rovnoměrně. Po zažehlení žehličkou, u které nastavíme doporučenou teplotu udávanou výrobcem, si můžeme dopřát první odpočinek, nutný z důvodu dostatečného vychladnutí lyží. Tvrdý parafín stahujeme ze skluznice akrylovou škrabkou, opět ve směru skluzu. Raději, než získáme určitou rutinu, doporučujeme více tahů a opatrnost. Žlábek lyží stáhneme buď víceúčelovou škrabkou nebo speciální škrabkou na drážky ve tvaru tužky. Toutéž škrabkou se věnujeme i hranám lyží, na nichž je parafín rovněž nežádoucí.
Poslední slovo před nanášením skutečné mázy bude mít opět kartáč, zpočátku bronzový, poté nylonový. Dobře ošetřená skluznice by se měla lesknout a působit «mastným» dojmem. Nikdy parafín neodstraňujeme pomocí smývače! Lyže se tím vysušují a ztrácejí potřebné vlastnosti. Nachytáme-li ve stopě, zejména na jaře, špínu, je možné skluznici vyčistit teplým parafínem, staženým krátce po nanesení. Takto připravená skluznice je základním předpokladem pro dobrý běžecký zážitek. Jak jsme již uvedli, nejdražší modely běžek si již z prodejny sice lze odnést ve stavu pod parafínem, ale i u nich doporučujeme párkrát opakovat zmíněný postup, neboť čím vícekrát lyže napustíte, tím déle vosk ve skluznici vydrží.
Jedeme dokopce aneb klasikům začíná výuka
Další péče o lyže bude závislá na tom, jakému běžeckému stylu dáváte přednost. Jestliže patříte mezi vyznavače a milovníky bruslení, máte nejobtížnější část přípravy za sebou a můžete následující odstavec v klidu přeskočit. Naopak pokud holdujete klasice, připravte se na to, že vaše pomocníky musíte před jejich položením do stopy ještě notně proměnit nanesením stoupacích vosků. Ty se používají v závislosti na druhu sněhu a jejich aplikace je vlastně největší vědou v přípravě lyží. 
Každý běžkař klasik sice získá postupem času zkušenosti a naučí se rozumět voskům, které používá. Avšak i mistr tesař se někdy utne. Složitost namíchání správné mázy spočívá především v tom, že je potřeba brát v úvahu hned několik faktorů najednou. Klimatické podmínky, druh sněhu, kvalita vosku, struktura a tvrdost lyží - to vše se podílí na celkovém pocitu z jízdy.
Základem pro úspěšné mazání je správný odhad podmínek, rozlišení jednotlivých druhů sněhu a zhodnocení klimatické situace, tj. teploty sněhu, vzduchu a relativní vlhkosti vzduchu. Sníh patří mezi velmi nestálé substance, které se neustále mění. Celkem existuje mnoho variant bílých vloček, naštěstí z hlediska optimálního mazání stačí rozlišovat pět základních druhů. Hlavním kritériem pro třídění je stáří a historie sněhových krystalů (dendridita). V orientaci velmi pomůže vyobrazená tabulka představující jednoduchý klasifikační systém pro identifikaci sněhu.
Podle konzistence a vlastností dělíme vosky na tuhé a tekuté. Tuhé jsou na rozdíl od dřívějších časů vyráběny výhradně jako syntetické a používají se na sníh čerstvý jemnozrnný nebo starší, který neprošel oblevou. Princip odrazu lyže na sněhu je postaven na tom, že do vosku namazaného na skluznici se zabodávají sněhové vločky, což způsobuje požadovaný odraz. Bohužel právě změny struktury a tvaru sněhových vloček v závislosti na teplotě způsobují, že v každých podmínkách fungují odlišné druhy vosků. Jednoduše řečeno čím teplejší sníh, tím měkčí vosk - což však neznamená, že před mazáním je třeba všechny vosky promačkat a zjistit jejich tuhost. Výrobci své produkty právě s ohledem na teplotu dělí, většina z nich (Swix, Rode, Start, Rex, Holmenkoll, Ski-go, Skivo) používá jako směrodatnou veličinu teplotu a vlhkost vzduchu, někteří (např. Toko) se řídí teplotou sněhu.
Skluznice musí být čistá
Před tím, než vosk pustíme na lyži, je důležité se ještě jednou přesvědčit o kvalitách připravené skluznice. Pokud jsme před okamžikem přišli z prodejny, provedli «dodělávku» dle výše popsaného návodu a ze spodku lyží se na nás usmívá pouze výstavně vybroušená struktura, můžeme mazat. Pokud ale skluznice není vidět pod nánosy jehličí, klistrů a listí, musíme nejprve důkladně vyčistit stoupací komoru. Zbytky tuhého vosku narušíme smývačem naneseným buď sprejem nebo opatrně namočeným hadříkem. Chvilku počkáme, až rozpouštědlo naruší vosk, a poté škrabkou opatrně seškrábneme nejsilnější vrstvu. Zbytek vosku otřeme hadříkem navlhčeným ve smývači. Skluznice by měla být čistá bez jakékoli stopy po vosku. Pozor, používáme pouze smývač, ne benzín či jiná rozpouštědla, která skluznici nadměrně vysušují.
Příslušný tuhý vosk poté nanášíme v tenkých vrstvách, čím delší trasu jedeme, tím více vrstev je zapotřebí. Obecně doporučujeme dvě až čtyři s tím, že mezi každým novým nánosem je nutné použít korek. Pokud se nemůžete rozhodnout pro jeden vosk, je možné mazat i více druhů se slovy zkušeného lyžaře - «sníh není hloupej, on si vybere». Na delší výlety na sněhu s ostřejším zrnem doporučujeme ještě v domácích podmínkách zažehlit jako první takzvaný grunt, základový vosk výrobci označovaný jako «base». Má tu vlastnost, že podrží další měkčí vosky a uchrání je před rychlým sjetím.
Kdy použít klistry?
Druhou skupinou stoupacích vosků jsou vosky tekuté neboli klistry dostávající prostor v případě, že počasí na horách začne ovlivňovat teplejší vzduch a sníh již nemá svou klasicky pevnou konzistenci. Mnoho lyžařů z důvodů «patlání» v takovém případě raději upouští od mazání a volí jistější bruslení, ale jízda na klistrech má, kromě nepříjemné přípravy, své kouzlo v jistějším odrazu. Rozhodnutí trénovat klasiku za každého sněhu se tedy snadno může změnit v krásný a nezapomenutelný zážitek.
A co mazat konkrétně? Na hodně ostrý sníh (nebo delší trasu), používáme jako podklad tzv. gumu, která bude mít za úkol podržet horní vrstvy vosků a zabránit tím jejich předčasnému sjetí. Důležité je pamatovat, že všechny tekuté vosky se nanáší do kratší označené komory, protože se aplikují v silnější vrstvě než vosky tuhé, a tudíž potřebují větší prohnutí lyže. Samotné vymačkávání klistru provádíme po čárkách zvlášť na plochu napravo a nalevo od žlábku, první vrstvu pro větší odolnost zažehlujeme. Finální klistr mažeme znovu do tvaru stromečku na obě strany skluznice, na rozdíl od spodní vrstvy ho ale již roztíráme pouze plastovou špachtličkou. Zarovnání provádíme přejetím vrstvy klistru dlaní nebo palcem.
Mažeme-li venku, dle sněhu, až těsně před nástupem, kdy nemáme k dispozici mazací kopyto, je postup obdobný, jen dáváme pozor na zbytky hrudek, jejichž nedostatečné rozetření zabraňuje rovnoměrnému přitlačení skluznice a způsobuje odstřelování nebo drhnutí. Zažehlovací klistr máme v takovém případě připravený dopředu v odpovídajících podmínkách, na sněhu nanášíme pouze vrchní vrstvu, kterou roztíráme tak dlouho, dokud se nepromění v souvislou hladkou vrstvu. Odstraňování klistrů provádíme stejně jako v případě tuhých vosků s tím rozdílem, že trvá o poznání déle. Jestliže nechcete trávit večer na parkovišti se smývačem v ruce, doporučíme vám malý fígl. Lyže sepnuté v držácích okolo komory omotejte potravinářskou fólií (dobře se z lyží odstraňuje a rychle se omotává) a čištění nechte do pohodlí vytopené chaty.
